Vetsi problem byl ze jsem vůbec nikde nenasel vhodne pripojeni k internetu ani zadnou kavarnu, takze jsem si tohle vsechno napsal pekne vecer a na internet jsem to dal az nasledne. Nestesti by mi měli v byte udelat stále pripojeni snad do tydne. Tak uvidime…
Heslo dne je: „Learn Thai or die tryin“. Vazne, a to myslim opravdu vazne, se musim naucit Thajsky, jinak se tu podle me neda prezit. Anglicky tu kazdej umi jen par slov, takze si s nima moc nepokecam a když jim reknu něco Thajsky tak se hned rozzarej a jsou hrozne pak mily. Takze pro me ted bude zaklad vseho naucit se co nejvic z thajštiny. I bez toho se tu da zit, ale clovek je pak jako naprostej cizinec, coz ja samozrejme nechci, hlavne proto ze jsem tu sam a to jak zjistuju není uplne sranda.
Vyhled z meho bytu
A jinak je mi po prvnim dnu v BKK docela smutno a na MTV porad hrajou ty strasny cinsky sladaky, to mi taky moc nepridava, ale myslim ze to zvladnu. ;) Uz se vazne moc tesim do skoly (a to nerikam moc často) az se seznamim s nejakyma novyma lidma, takhle na samotnaka to není nic moc, ale zatím mam za sebou první den, takze kdo vi…
Zítra je v planu Khao San a Rambuttri(z donuceni, jinak bych tam nejel), ale hlavne WAT SUTHAT, dulezite to místo. ;) A mozna si i zadam usiti obleku do skoly jestli tam budou Pákistánci… :D
Mejte se pekne
Dave
1 komentář:
Az ted sem se dostal k postupnemu precteni Tvych blogu. No je to neuveritelny. Nejak si to neumim predstavit byt uplne sam takhle daleko. Je to vazne zkouska osobnosti. Verim, ze to ale vsechno zvladnes a za chvili uz budes psat jak poradas doma party a podobne veci. Kazdopadne trochu zavidim, to poznavani noveho sveta a nemuset resit nic co se deje tady. Myslim ve smyslu kazdodenich problemu tady. No verim, ze brzo se najde nejaka spolecnost, co te nenecha doma smutnit samotneho... ;-)
Okomentovat